19.ročník Hakakoly - Lago di Garda

Sobota 13. června ráno a my stoupáme po staré silnici na Brenner. Co nás asi čeká ? Ještě dole v Innsbrucku byla dešťová přeháňka a po úbočích se válely těžké mraky, nalité vodou, ale na sedle se již obloha protrhává. Ještě není šest ráno, kohout nikde nekokrhá a na sedlo již frčí dva cyklisté. Pěkně makají – do kopce se zahřejí, ale při sjezdu asi řádně promrznou. Je totiž docela pěkná zima.

Rychle natankovat, vychutnat (nebo ve spěchu nevychutnat) ranní kávu – u benzinky chutná nejlépe – a rychle dolů na jih. Tam již je vidět krajina, zalitá sluncem. Uháníme kouzelným údolím řeky Eisack, mineme Brixen, zavzpomínáme na Velkou cestu Dolomit, když míjíme odbočku na Val Gardenu. Za námi je již i Bolzano, za Trentem na pravé straně se vyzývavě zdvihá Bondone, na jehož úpatí vede krásná horská silnice, po které také hodláme stoupat.

Ale to již u města Roverento odbočujeme z dálnice a k samotnému jezeru je to již kousek. Už tam musíme být ! Ale vodní hladina se stále neobjevuje. Pokud někdo „projektoval“ umístění jezera, pak se mu toto dílo lépe povést nemohlo. K jezeru se přijíždí z kopce, do poslední chvíle není vidět, jen tušíte, že tam dole pod vámi už musí být. Pak se náhle objeví ! To, že se jedná o velkou vodní plochu, každý očekává, ale že se jedná o tak obrovskou plochu, si nikdo nedovede představit. A pokud má někdo takové štěstí na počasí jako my, pak první dojem nemá obdoby !

Sjíždíme k jezeru, jsme trošku rozpačití z hustoty provozu na silnicích, ale potkáváme spousty cyklistů. Když jezdí oni, zřejmě je to normální a budeme jezdit i my ! Hustý provoz trval naštěstí pouze do neděle večer, v pondělí se situace podstatně uklidnila. I když silnice kolem vodní plochy byla dost frekventovaná, italští řidiči mají k cyklistům, především silničářům, pochopení (proč asi ?).

Okolí jezera je známé hlavně možnostmi pro bikery, je nutné říci, a my jsme se o tom přesvědčili, že nabízí i nepřeberné množství tras pro silniční cyklistiku. Krásné podvečerní „švihy“ po rovině kolem jezera, nádherná stoupání do sedýlek a sedel v okolních horách, nekonečná stoupání na známé a kultovní vrcholy Bondone nebo Tremalzo. Vrcholy nedosahují výšek nejvyšších alpských sedel, ale pozor, hladina jezera je v nadmořské výšce 65 m a není těžké spočítat, jaké převýšení musíte překonat, když chcete vystoupat do výšky 1.700 m.n.m. Při naší „královské“ etapě jsme při přejezdu sedla Monte Bondone na trase 140 km celkem nastoupali 2.600 m. Žádná procházka, klobouk dolů před Bohoušem Jiroutkem, MiniPepou Vavřincem i ostatními šedesátníky i padesátníky !

Díky poloze jezera se zde setkává příroda subtropického pásma s vysokohorskou přírodou. Pokud máte naplánovanou etapu na nějaké vysokohorské sedlo, u jezera projíždíte kolem kvetoucích oleandrů, zrajících pomerančů, v údolích míjíte rozsáhlé vinice, plantáže s jahodami a sady s obřími angrešty (že by kiwi ?). Po třech hodinách dřiny míjíte sněhová pole, abyste opět skoro volným pádem klesali zpět do subtropů. To je příroda u Lago di Garda !

Strávili jsme krásný týden s báječnou cyklistikou, někteří poznali, že i italský asfalt je dost tvrdý a drsný. Naštěstí se jednalo pouze o odřeniny.

Cyklistika je zde nádherná, ale i tvrdá. Ale to nám vyhovuje, nehodláme něco dělat polovičatě, něco půlit. Doufejme, že nám to ještě řadu let vydrží. Odvážíme si nádherné vzpomínky !

Od jezera Lago di Garda HaKa

ODKAZY:  profily etap   poznámky LK   pohled z roku 1914