Po dobrodružství v minulých
letech v Dolomitech, resp. ve Švýcarsku jsme zamířili opět
k našim jižním sousedům. Cílem byla oblast na jižní
straně masivu Dachsteinu.
Ubytování bylo zadáno cestovní kanceláři,
kterou v Liberci zajišťoval Martin Heller. S nadšením jsme uvítali
možnost prožít necelý týden ve známém
centru hlavně běžeckého lyžování – Ramsau, které
se již bylo plné maskotů na připravované mistrovství
světa v klasickém lyžování.
Podmínkou cenově přijatelné ceny však bylo
obsazení celé kapacity penzionu, takže zájezdu se zúčastnilo
25 osob. Celá akce byla perfektně připravena. S cyklisty přijeli i
české kuchařky, které se svědomitě staraly o přísun
kalorií sportovcům.
Účastníci
akce: |
1. Karel Havlík
2. Ladislav Koubek
3. Jaroslav Bláha
4. Pavel Petrák
5. Vladimír Cetl
6. Ivan Černý
7. Jaroslav Hanuš
8. Jan Klejna
|
9. Pepa Masnica
10. Vladimír Vlach
11. Jiří Bobek
12. Jindra Juriga
13. Pepa Průša
14. Jan Klos
15. Jan Holý
|
Cestovalo se opět autobusem, za bezpečnost při přesunu se postaral za volantem
busu Pepa Masnica.
Po příjezdu do místa a po bleskovém ubytování
jsme ihned sedli na kola vyrazili nedalekou silničkou strmým stoupáním
ke spodní stanici lanovky, vedoucí k ledovci na Dachsteinu.
Protože se jedná o poměrně prudké stoupání, my
jsme měli za sebou noc, strávenou v autobuse, dalo se pochopit, že
tři jezdci ukončili jízdu pádem, protože nestačili na vrcholu
uvolnit nohu z pedálu (trochu divadla pro turisty bylo pěkným
zpestřením dne).
Na vrcholku začalo pršet, tak jsme museli rychle zpět. To jsme ještě netušili,
že déšt nás bude pronásledovat celou dobu pobytu.
Druhý den však za krásného počasí
vyrážíme směr Filzmoos. Obdivujeme mohutnou jižní stranu
Dachsteinu a posléze zajímavé uskupení Bischofsmutze.Objeli
jsme horu Rossbrand a přes Radstadt jsme dorazili do Schladmingu. Odtud pak
strmým výjezdem až do výšky 1.828 m, k horní
stanici lanovky pod vrcholem Planai. Jaké však bylo naše překvapení,
když v polovině kopce končil asfalt a dále pokračoval pouze perk !
My to však nevzdali a asi jsme byli první cyklisté, kteří
na vrchol dorazili na silničních kolech ! Sjezd byl trošku vzrušující,
nikdo neměl defekt a my jsme dorazili zpět do Schladmingu. Po prohlídce
centra města nás však čekalo nečekaně tvrdé stoupání
zpět do Ramsau. Hodně tvrdé !
Po návratu začalo opět pršet a pršet nepřestalo
ani celý následující den. Ještě štěstí,
že televize neustále vysílala nějaké utkání
z právě probíhajícího mistrovství Evropy
ve fotbale, tak jsme si chvíli krátili různými sázkami
na výsledky utkání, v čemž vynikal hlavně Ivan Černý.
Následující den, kdy se zdálo,
že se počasí umoudřilo jsme se vydali na „královskou etapu“.
Měli jsme naplánovánu cestu do Grobningu, na jih přes 1.788
m vysoký Solker Pass do Murau, Tamswegu, 1.379 m vysoký
Obertauern Pass, Radstadt, zpět Ramsau, tedy asi 160 km s třemi těžkými
kopci. Šlapalo se skvěle, první sedlo jsme v pohodě překonali, v Murau
však začalo hustě pršet a my jsme byli rádi, že na sedle Obertauern
nás potkal Martin Heller, který nám jel naproti autem
a s chutí jsme závěr etapy odjeli v teplíčku auta.
Někteří kluci, kteří s námi nejeli
a šli na pěší tůru dopadli podobně a domů dorazili také
durch.
Ještě štěstí, že jsme si večer nakonec zlepšili
náladu u sledování zápasu ČR – Rusko.
Protože následující ráno všude
kolem leží sníh, předpověď počasí je špatná,
balíme a rychle směr Liberec.
|
|