Seznam
účastníků:
Karel Havlík
Ladislav Koubek
Jaroslav Bláha
Láďa Cetl
Pavel Petrák
Ivan Černý
Jindřich Juriga
Honza Troníček
Milan Klejch
Petr Šmaus
Filip Žampach
Jiří Drbohlav
Martin Smetánka |
Jako již tradičně spacím
busem. Jako již tradičně porucha, tentokrát s
chlazením motoru, expresně opravená v Praze a pak směr Zell am See.
Ráno slušné počasí, hodláme zopakovat přejezd
Grossglochner-Hochalpenstrasse. Cesta nahoru celkem slušně zvládnutá,
ovšem za tunelem na Hochtoru přišel silný déšt a cesta dolů v lijáku
byl pěkný očistec. Ještě štěstí, že jsme byli vybaveni dostatkem
náhradních dílů od firmy Kola Drbohlav a tak nové brzdové špalky přišly
vhod.
Nevíme, jak přečkáme noc, protože v autobuse byly všude promočené věci.
Náladu nám nezvedla ani pracovnice informací v Zell am See, která nám
tvrdila, že večer již pršet nebude a následující dny bude krásně.
Ještě večer odjíždíme směr západ na úpatí stoupání na pas Gerlos.
Zázrak je tu, večer již neprší, můžeme projít kolem celého
Krimmlerského vodopádu, který je po celodením dešti pěkně naplněn vodou.
Za krásného rána vyjíždíme příjemným stoupáním silnicí (zajímavostí je
zatáčka více než 270 stupňů ) na Gerlospass a dlouhým sjezdem padáme do
Zillertalu.
Z městečka Mayrhofen vede po úbočí Rastkogelu horská silnice
(Zillertaler Hohenstrasse), ne které nás čekalo převýšení téměř 1.400 m.
Po krátkém odpočinku na vrcholu dosti nepříjemný sjezd do údolí a přes
Worgl nám chybí do Kitzbuhelu “jen” 80 km.
Příjemné bylo večerní vykoupání a spláchnnutí únavy z těžké etapy ve
Schwarzer See.
Ráno prohlídka světoznámého lyžařského střediska, procházka k cílovému
prostoru neméně známé sjezdovky Hahnenkamm a rychle na kola. Láká nás
vrchol Kitzbuhlerhornu, vysoký téměř 2.000 m, na který vede pěkná
silnice.
Dostali jsme se na až na vrchol, i když místy bylo stoupání opravdu
kruté.
Po návratu opět koupel a odpočinek u jezera a pak na kolech směr St.
Johann a Pass Griessen, kde pod jižní stěnou Birnhornu přenocujeme.
Že v noci přišla pořádná průtrž mračen nám vůbec nevadí.
Ráno, opět za krásného počasí, vyrážíme do Saafeldenu a tvrdě stoupáme
na sedlo Filzen Sattel. Sjezd do Bischosfhofenu však byla lahůdka,
všichni jsme frčeli rychlostí přes 80 km/hod, někteří dokonce atakovali
magickou stovku !
Po projetí silnice krásným kaňonem padáme do Bischoshofenu, balíme
kola, sedáme do autobusu a čeká nás už jen cesta domů, kterou si
spestříme krátkým koupáním v Mondsee. |