V průběhu roku 1990 vypukla v Čechách obrovská cestovní horečka a polovina národa se přechodně stěhovala  do Benátek nebo alespoň do Salzburgu.V této době vznikl i, na tu dobu odvážný, plán, překonat vysokohorskou silnici Grossglockner-Hochalpenstrasse na kolech. Dali jsme tedy dohromady skupinu lidí a začaly přípravy. Problém s dopravou byl vyřešen kontaktováním Jirky Stuchlého z České Lípy, který vlastnil spací vozidlo (přestavěný autobus ŠM 11). I když přestavba vozidla byla v některých detailech trochu svérázná, přesto pro naše účely bylo vozidlo plně vyhovující a ideální. Takže jednoho červnového dne jsme, sice se zpožděním, způsobeným poruchou vozidla, vyrazili směr České Budějovice, Rakousko. Výměna palivových filtrů během cesty byla jen normálním zdržením. Kolem půl noci jsme dorazili do Brucku a.d. G., kde začíná silnice přes hřebeny Vysokých Taur. V noci prší, máme trochu smíšené pocity.
Ráno, kolem páté hodiny, již však nemůžeme spát a rychle zjišťujeme, jak je venku. Zjištění však není nejlepší, sice přestalo pršet, silnice trochu vysychá, ale těžké mraky kolem nevěstí nic dobrého.kolem projede sypač, znamená to, že asi někde výše padá sníh …
Přesto sedáme na kola a jedem. Stále se uklidňujeme, že nahoru vyjedeme, ale máme docela strach ze sjezdu, protože nevíme, co nato řeknou naše brzdy, které jsou zvyklé brzdit maximálně ze sjezdu ze Smědavy. Vyjíždíme tedy ve skupině, která se záhy začíná roztrhávat, podle toho, jak kopec začíná přitvrzovat. Co je ale vynikající, stále neprší, ba naopak se zdá, že mraky se začínají trhat. Jsme nadšeni, každá zatáčka má své jméno a je uvedena i nadmořská výška, takže máme představu, co nás ještě čeká.
Při překonání výšky 2000 m máme slavnostní pocit, protože tuto výšku jsme doposud mohli překonat pouze v Tatrách pěšky, a nyní jsme tu na kole !
Konečně jsme na Fuschertorlu u památníků dělníkům, kteří zahynuli při stavbě silnice.
Čekáme na ostatní. Láďa Koubek nám sděluje, že nahoru nepřijede Ivan Černý, který měl poruchu na bicyklu (v jednom z prudkých úseků silnice stál z ničeho nic obouma nohama na silnici a přitom měl nohy v klipsnách !), prasknul rám.
Jsme naprosto nadšeni, jednak se roztrhala zatažená obloha a my se můžeme kochat pohledy na majestátné vrcholy, ledovce, jsme naprosto šokováni zjištěním, že na vrcholu je veřejná telefonní budka, je funkční a my za pár drobných můžeme zavolat domů a sdělit, že jsme na vršku !
Pokračujeme dále k Tunelu Hochtor, kolem silnice třímetrové bariéry sněhu.Protože čas pokročil, vracíme se zpět, nevynecháme výjezd Edelweiss Spitze do výšky 2571 m a frčíme zpět do Brucku. Poprvé se projevují rychlostní vlohy Ládi Koubka, kterému sekunduje Milan Klejch. Ten však má v jedné zatáčce pád, odnesla to jen naštěstí trochu prasklá kůže na bradě.Již autobusem odjíždíme do nedalekého Zeel am See, opět na kolech jedeme do Saalbachu, Hiterglemmu, kde se na jaře konalo MS ve sjezdovém lyžování. K večeru se ještě vykoupeme v překvapivě příjemné vodě Zellerského jezera.

Ráno ideální počasí, vyjíždíme do Kaprunu, u tunelu však musíme končit, dále jezdí jen autobusy. Vracíme se zpět, pokračujeme na sever, projíždíme Safelden a z městečka Weissbach fantastickou silničkou přes hřeben k jezeru Hintersee již v Německu. Šokuje nás, že na hranici nikdo nechce vidět pasy, jednoduše projedeme. Kopec to byla ale pořádný, v jednom místě 30 %, to se vyšlapat skutečně nedá !

Po odpočinku u jezera nasedáme do autobusu, který hory objel údolím, a jedeme na prohlídku Salzburgu. Vypijeme pivo v Bier Garten pod hradem a již za tmy jedeme zpět do Německa, kde v blízkosti Berchtesgadenu přenocujeme.

Ráno na kolech objedeme Rossfeld Strasse (teda to je kopec !), prohlídneme si Konig See, Berchtesgaden, smyjeme pot v horské řece (voda studená 1 cm), balíme a frčíme směr domov.