Po ubytování a regeneraci sil jsme kompletně nastoupili do sedel a v dusnu jsme se vydali mírným klesáním směrem na St. Michal, St. Margarethen, kde však silnice začala dosti strmě stoupat. Nekonečným stoupáním v údolí Bundschuh jsme dorazili až na nejvyšší místo této silničky – Schonfeld ve výšce 1730m a tím vystoupali téměř 700 výškových metrů. Hlavně závěrečných 5 km bylo skutečně kouzelných. Krásná úzká kvalitní silnice, která téměř nestoupala, minimální provoz, horská bystřina, pastviny, všude kolem hory.

            Odtud však doslova padáme směr Innerkrems a dále Kremsbrucke. Zde však končila legrace, protože silnice se začala prudce zvedat a na obzoru se ukázal obávaný Katschberg (1641m). Nejedná se o příliš vysoké sedlo, ale zvěsti o tomto kopci nebyly zrovna příjemné. Čekalo nás opět 700 výškových metrů, ale skutečnost předčila očekávání. Od úpatí vede na vrchol silnice téměř bez zatáčky, vytrvale se sklonem 16 až 17 % ! Naprostá většina týmu šla část pěšky, protože toto se šlape skutečně se sebezapřením !

Konečně jsme všichni na vrcholu, můžeme se vydat dolů, ale ani sjezd nebyl žádnou lahůdkou, skutečně příliš strmé i ze severní strany !
Zbývajících 10 km domů do mírného kopce byla již legrace.Celý okruh byl dlouhý 70 km, měl být pouze rozcvičkou na příští dny, ale jsme z toho pěkně utahaní.

První myšlenky po prvním dnu ? Kde tu budeme, proboha, jezdit ?
Tyto kopce nejsou pro cyklistiku, to je jenom dřina !

Ráno nebe bez mráčků, vyrážíme údolím směr Tamsweg a dále stále na východ. V jednom ze strmých (ale krátkých) stoupání měl smůlu Petr Dlask, který přetrhl řetěz a musel hledat pomoc v Tamswegu, což se mu povedlo. Ten den se již věnoval jenom údolní cyklistice.

            My jsme před městečkem Seebach odbočili vlevo a stoupali směrem k jezeru Prebersee. Silnice byla zpočátku, jako obvykle, skvělá, ale později se rapidně její kvalita zhoršovala (nebýt kopců kolem jsme si připadali jako doma), a poslední kilometr před jezerem jsme jeli po prašné cestě (omluvou je ale to, že již probíhaly práce na výstavbě nové silnice, která bude do roka určitě hotová). U jezera jsme se potkali s naší druhou skupinou, která jela opačným směrem a zde v horské chatě již chladila (pivkem). Také jsme si dali, to ale zasyčelo. Stoupání z údolí bylo také více než 600  výškových metrů.

            Následoval prudký sjezd po již kvalitní silnici do Tamswegu, někteří jeli domů, jiní ještě projeli smyčku přes Thomatal. Celkem etapa 85 km, ale při takovémto vedru jsme spokojeni.

Krásné počasí, jasno, teplo. Kam vyrazíme ? Při představě, že se budeme šplhat do prudkého kopce, rozbolejí všem nohy. Rozhodli jsme se pro údolní cyklistiku ! Vyrážíme směr St. Michal a pokračujeme dále údolím Zederhaustal. Tímto údolím je vedena silně frekventovaná dálnice  A 10. Měli jsme obavy, zda v údolí nebude od dálnice velký hluk, ale opak byl pravdou ! Jedná se o nádhernou stavbu, která krajinu vůbec nenarušuje ! Původní komunikace je kvalitní, s malým provozem, zpočátku s malým převýšením, ideální silnice pro vyzkoušení variant střídání a rychlé jízdy ve skupině.

V městečku Zederhaus však probíhaly církevní slavnosti (někteří členové posečkali, zhlédli celý průvod a byli nadšeni),  vrátili jsme se tedy zpět do St. Michal a vyrazili do údolí Murtal. Opět kvalitní silnice, nádherná cyklistika. V polovině údolí jsme museli překonat asi 150 m výškový práh (dosti strmé !) a dále jsme pokračovali již úzkou silničkou až do Rotguldenu.

Po návratu jsme opět zamířili do Zederhaustalu a projeli až k jižnímu portálu Tauerntunnelu. K našemu překvapení však kvalitní silnice pokračovala strmě vzhůru. Protože se šlapalo pěkně, jeli jsme až na konec asfaltky ve výšce 1710 m ! Zde jsme v příjemném prostředí horské chaty  poseděli a vypili rakouské pivo.

S tímto dnem jsme byli všichni spokojeni, nádherná cyklistika, pěkná příroda. Někteří natočili 130 km v horském terénu, jiní kolem 100 km.

Ráno obloha jako vymetená, ale v předpovědí hlásí bouřky. Láká nás přehrada Kőlnbrein-Speicher v údolí Maltatal. Přehrada je ve výšce téměř 2000 m a vede k ní placená silnice. Děsí nás ale pomyšlení, že bychom museli překonat dvakrát Katschberg ! Děláme tedy kompromis a auty překonáme obávaný kopec. Poblíž městečka Kremsbrucke auta parkujeme v blízkosti říčky Lieser a víme proč ! Na kolech pak jedeme až do města Gmünd, kde se odbočuje do Maltatalu. Opět nádherná silnice, mírné stoupání, dá se ale jet dosti rychle. Tímto tempem jsme za chvíli u přehrady ! Přijedeme k mýtnici a informační tabule nás však vrací do reality. K přehradě 14 km stoupání, nejstrmější úsek 15 %. Dáme se do toho ! Silnice se krásně vine údolím, sice strmě stoupá, ale nechybějí vracečky, objíždění skal, je pořád na co se dívat. V horní části i tunely (nejdelší 527 m, neosvětlený !). Výjezd skutečně nádherný s nezapomenutelnými zážitky. Paní domácí nám prorokovala, že na silnici bude v sobotu silný provoz. Jedná se význačný turistický cíl a národním parku Vysoké Taury. Provoz však nebyl tak strašný, žádný problém. Sjezd jsme si všichni vychutnali. V údolí bylo šílené vedro, u aut každý s chutí vlezl do prudkého toku říčky a ochladil se (voda nebyla překvapivě tak studená, jak jsme očekávali).

Na zpáteční cestě nás začalo vydatně pršet, přišly očekávané bouřky. My jsme však ten den nechytili ani kapku, na rozdíl od Jirky Radouše, který s námi nejel a točil kilometry kolem Mauterndorfu (zmoknul asi třikrát).

Brzo ráno stále prší. Silnice mokré. Kolem deváté silnice začínají vysychat, vzhůru do sedel a  rychle alespoň na Tauernpass. Musíme přiznat, že z auta vypadalo stoupání mnohem horší. Nahoře jsme byly za necelou hodinu, moc jsme si však neužili, protože začalo opět hustě pršet. Déšt na sedle v Alpách není nikdy, ani v léťě, příjemný, stejně jako sjezd. Rychle tedy obracíme a pálíme domů. Doma již zbývá zabalit, kola upevnit na auta a odjíždíme !