HAKAKOLA
1998
Klagenfurt – Rakousko
Díky neteřím Honzy Klose jsme sehnali cenově
příznivé ubytování v jižních Korutanech. Nikdy jsme tu nebyli, není co
řešit, jedem !
Účastníci zájezdu:
1. Karel Havlík
2. Ladislav Koubek
3. Jaroslav Bláha
4. Ivan Černý
5. Vladimír Cetl
6. Honza Klos
7. Pepa Masnica
8. Honza Klejna
9. Jiří Bobek
10. Vladimír Vlach
11. Jaroslav Hanuš
12. Jiří Bláha
13. Jindřich Juriga
14. Pavel Ráček
Vyrazili jsme auty jako obvykle
navečer, směr Jihlava, Znojmo, Vídeň,Graz. Tam již při svítání začalo
hustě pršet a tak jsme dojeli až do místa ubytování –
vesničky , vzdálené asi 10 km západně od Klagenfurtu.
Majitel penzionu vlastnil slepičí farmu asi s 15 tisíci slepicemi. Pod
nos nám nešel tedy všudypřítomný zápach, ale po dvou dnech jsme si
zvykli.
Dopoledne stále prší, tak si krátíme chvíli popíjením piv, které musí
být při každé akci.
Po obědě déšť zázračně končí a my vyrážíme. Po úzkých, ale
kvalitních silničkách projíždíme kolem Klopeiner See a kolem
všudypřítomné Drávy přijíždíme do Klagenfurtu. Na náměstí se právě
chystá projekce fotbalového přenosu z MS, a protože hrají Rakušané, je
všude hodně veselo. Ve stanu na náměstí je počítač, z kterého pošleme
mailový pozdrav domů a frčíme ke slepicím. Pro první den 80 km docela
stačilo.
Večer nás navštívil místní vážený občan – bývalý profík cyklista - a
doporučil nám krásnou etapku na příští den. Doporučení jsme akceptovali
a ráno vyrazili směr Sittersdorf a odtud stále do kopce na Seeberg
Pass, kde přejedeme hranici do Slovinska. Stoupání sice bylo
nekonečné, ale kvalitní silnice a pěkné rozhledy vše zmírní. Po
přejezdu hranice se však evidentně kvalita silnice zhoršuje a je
patrné, že jsme v chudší zemi, než je Rakousko.
V městě Krajn jedeme kousek po hlavní silnici a pak odbočujeme zpět do
Rakouska, jen v cestě malinký problém – Loiblpass. Tohle sedýlko má
pouze 1.367 m, což je oproti sedlům, které jsme již kdy přejeli,
brnkačka, ale z Krajnu se jednalo o 1.000 m převýšení ! Stoupání bylo
nečekaně tvrdé, stále široká silnice bez ostrých zatáček, auta jezdila
dost rychle, jenom my jsme se doslova vlekli a motali se po silnici. O
tvrdosti kopce by mohl vyprávět Pepa Masnica, který posledních 200 m
šel pěšky, bez ohledu na opotřebení nových kufrů (a přitom si
odskakoval mimo silnici vyprazdňovat žaludek horní cestou !).
Na sedle je však bezcelní zona, laciné pivo, tak jsme se příjemně
osvěžili.
Sjezd dolů pak byl lahůdka, až do města Ferlach. To jsme si mysleli, že
nejhorší máme za sebou ! Čekalo nás však 40 km s tvrdými stoupáními,
zkrátka lahůdka. Nakonec tato vyjížďka byla 160 km. Nejdéle však asi
bude vzpomínat Láďa Vlach, který do kurníku dorazil až za tmy, kdy jsme
ho již všichni hledali.
Další den projíždíme krásnými silničkami jižně od Worthersee, objíždíme
celé jezero a opět se kocháme v ulicích Klagenfurtu. Je to skutečně
krásné město, pořádek, hory, jezero, zkrátka ideální spojení.
Je pěkné počasí, chceme si zajet i trochu rychleji, vyrážíme přes
Sittersdorf do Bleiburgu a objíždíme celou Volkermarkter Stausee.
Docela to frčí a 90 km je najeto za tři hodiny. Za odměnu si dáme
koupel v příjemné a čisté vodě v Klopeiner See.
Poslední den nás láká vyjížďka ke klášteru Magdalensberg, kde jsou i
odkryté základy obydlí z románské doby. Příjemná cesta byla okořeněna
závěrečným strmým stoupáním na vrchol, ale podívaná z vrcholu byla jako
vždy parádní.
Rychle však zpět, balit a čeká nás cesta do Liberce.